Dangerous-20. kapitola

1. srpna 2012 v 9:20 |  Dangerous - povídka
Michael seděl ve svém soukromém kině spolu s velmi nemocnými dětmi, jejich rodiči a zdravotníky. Dívali se na animiovanou pohádku Mořská víla. Po filmu děti s doprovodem odjeli zpátky do nemocnice. Strávili totiž v Neverlandu již tři dny. Opravdu mě velice zasáhlo vidět takhle malé děti jak se statečně perou s zákeřnými nemocemi. Děti by rozhodně neměly takhle trpět. Měly by se smát, hrát si a užívat si bezstarostné období svého dětství, ne bojovat a někdy též Bohužel prohrávat s nerovnými soupeři. Doopravdy mě z toho, že malé děti, které se teprve učí poznávat svět musí soupeřit s rakovinou nebo jinou smrtelnou nemocí, bolí srdce. A pomyšlení, že se něco tak zlého může stát i mému malému Trevisovi mě sžírá... Je ovšem obdivuhodné, jak se tihle malý pacienti se svým nelehkým osudem perou, jakou mají sílu a vůli žít, jak jsou za vše vděčné a ke všemu vnímavé... Michael předal dětskému oddělení šek s pořádně tučnou částkou a dětem plno plyšáků a hraček. Dokonce s nimi muselo jet do nemocnice ještě jedna dodávka, ve kterém cestoval pouze řidič a všechny ty dary...
Po jejich odjezdu se mi Michael svěřil, že je mu špatně.
,,Mikeu, vše bude dobré uvidíš. Ty děti se uzdraví. Ještě je toho tolik čeká. Žádné neumře."
,,Snad máš pravdu. Musí se uzdravit. Tolik bych si přál aby byly všechny děti na světě v pořádku, zdravé, milované a v bezpečí. Modlím se za ně každý den. Žádné dítě nesmí trpět. To není přirozené. Děti jsou přece naše budoucnost. Tolik bych chtěl umět uzdravovat. Chtěl bych všechny děti i dospělé, prostě všechny, uzdravit jen svým dotekem, slovem, či hudbou, tancem," svěřil se. ,,Vím, žo to Bohužel není možné, proto se snažím nemocné podporovat a všem rozdávat radost. Chci činit lidi sťastnými a jít dobrým příkladem."
Michael je doopravdy tak dobrosrdečný. Když se mu díváte do očí, jak tohle vypráví, vidíte, jak mu ta slova vychází přímo z hlouby duše a že je myslí smrtelně vážně. A mě se Michaelova slova obzvlášť doýkají, protože i když jsem za celý svůj život zatím nebyla vážně nemocná, neprožila jsem své dětsví nejideálněji. Vyrůstala jsem v dětském domově, kde se o nás tety sice snažily postarat co nejlépe, ale to co vlastní rodina nám dát nemohly. Mateřskou lásku, pocit bezpečí rodinného krbu, jistotu podpory navěky... Proto se dokáži vcítit do dětí, kterým se nedostává, to co si zaslouží. Ale já dostala dar. Dar v podobě slavného a bohatého otce, který si mě vzal k sobě a už vím jak s tím naložím...
,,Ale tohle jsem zrovna nemyslel. Mně je špatně fyzicky. Cítím se tak slabě."
Raději jsem Michaela zachytla, neboť opravdu vypadal, že brzo omdlí. ,,Zavedu tě do tvého pokoje. Zalehneš a odpočineš si, ano."
Mike se na mě podíval svýma psíma očíčkama a pobledlým obličejem. ,,Nemůžu. Mám přeci návštěvu."
,,Na mě nehleď," pocuchala jsem jej ve vlasech. ,,Budu raději, když si odpočineš."
Michal přikývl.
,,Mikeu, převleč se do pyžama a já ti zatím přinesu něco lehkého k jídlu."
Michael opět protestoval. ,,Nemám hlad."
,,MUsíš něco sníst. Nabrat sílu. A neodmlouvej mi nebo ti naplácám."
,,Mám se bát?" zašeptal rošťácky.
Lidie Michaelovi a mě připravila ovocný salát a heřmánkový čaj. Na podnose jsem občerstvení donesla nemocnému Michaelovi. Ten již spal. Vypadal tak bleďounce a křehce. O čem se mu asi zdá? Zdálo se mi totiž, že se ze spaní mírně usmívá. Třba právě vymyslel nový taneční krok, nebo že by jej sváděly poblázněné fanynky?
Nechtělo se mi jej budit, tak jsem položila podnos na noční stolek a chystala se odejít. Zastavil mě Michaelův nalomený hlas. ,,Děkuji."
,,Lidie mi všechno pověděla. Jak se přepínáš, nic moc nejíš, málo spíš a stále jen pracuješ. Neděláš dobře, Michaele. Nenič se takhle."
,,Lidie je zrádkyně a přeháni," vyjel. ,,Pracuji až moc málo. Přitom v létě už mé album opravdu musí vyjít. A já nemám nic. Nemám písně, nemám choreografii ani videoklip. jediné, co mám je kupa nápadů a..."
,,A stačí. Lidie není ten, kdo tu přehání. Pracuješ do úmoru, tak jaképak, že nic nemáš?!? Určitě toho máš spoustu. Ty jsi jen zatracenej perfekcionista. Děláš hudbu pro své fanoušky viď?" Michael přikývl. ,,Nenapadlo tě tak náhodou, že jim záleží víc na tom, aby si byl živý, zdravý a šťastný, než na tom, avy vycházely tvé skvostné nahrávky ale posmrtně? Zamysli se nad tím a jez. Šťáva s pomeranče ti stéká po tváři." Michael byl na bradě celý upatlaný od šťávanky. Zatoužila jsem jí z něj slízat. Ani nevím, co mě to popadlo. Ale rozhodně nezůstalo jen u toužení. Michaela jsem totiž pod tíhou všech dnešních událostí, počínaje Michaelovým telefonem, přes Brianovy slova o tom, že je MIke do mě zamilovaný až k Michaelovu dojemnému proslovu o uzdravení všech dětí na světě, doopravdy políbila, aniž bych tušila, co vše tím odstartuji...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Monika Monika | Web | 1. srpna 2012 v 12:00 | Reagovat

No tak já vrním blahem:-D Ikdyž to začalo tak smutně, jak Mike mluvil o dětec, úplně jsem cítila ten jeho smutek a touhu po tom dětem pomoci. A pak od Kim polibek. Týjo na to jsme čekala dlouho a je to tady. Takže doufám kim, že si tím odstarotovala to, co si myslím :D

2 Jeana Jeana | Web | 1. srpna 2012 v 14:47 | Reagovat

A jsme tuuu! Že by si Kim konečně uvědomila, že Mike není obyčejnej chlap jako každej jinej a propadla mu?:) konečně?:) Ale ten večírek a scéna s Madonnou. To na mě bylo moc:D Jak ji štve, že Mike je hotovej z její tmavovlasý sokyně:) hh, jen tak dál, děti, ať už jste před oltářem::D

3 Mandy Mandy | E-mail | Web | 1. srpna 2012 v 18:51 | Reagovat

Tak jsem se dostala až sem, co na mě říkáš? :D Jéé, to je pěkné, Mike v kině s dětmi, do toho Kim :) ano, odhadla ho, je velmi dobrosrdečný :) a s Mikem mají podobné dětství, i když ho měl Michael asi horší...no a nakonec polibek? Tý jo, jsem zvědavá na reakci! :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama